...
Pier Paolo Pasolini v České republice

"Pagine corsare"

Autenticita jako tragédie 
pro jednu společenskou vrstvu
(o Pasoliniho filmu Teorema)
Tomáš Matras, recenze filmu

A Bůh nás postavil do pouště. A zkoušel nás. A uzřel naše zoufalství. Poušť je určitě jedno z klíčových slov k uchopení Pasoliniho filmu, který tímto jasně odsuzuje buržoazii, neschopnou jakéhokoliv autentického životního počinu. Jestliže není nevhodné srovnání, jedno mě ihned napadne: Salò neboli 120 dní Sodomy. Stejný náboj schematizmu, stejná ideologická síla, zde je méně silná imaginace autora, který se ztrácí v mase, krvi a fekáliích v tom druhém filmu. A kdybychom byli úplně odvážní a řekli, že film Teoréma je mu velmi podobný a že je jen krok před Salò? Pasoliniho obžaloba a odsouzení jsou, jako v případě Salò, totální. Určití protagonisté nikdy nevykročí z bludného kruhu jejich životů. 

Co je to, co odkrývá slabost buržoazních postav ve filmu Teorema? Podle mě je to jedna z nejmilejších lidských emocí, totiž láska. A vskutku chlapec-návštěvník v domě bohaté milánské buržoazie vyznívá jako symbol lásky. Všem přijde atraktivní, každý má svým způsobem nějaký milostný vztah s chlapcem, který na první pohled nemá zvláštní vlastnosti. Na toto chlapcovo vyzvání k autenticitě, jak jsme již řekli, odpovídají všichni pozitivně, přibližují se každodenní realitě, autentičnosti. Můžeme si ovšem všimnout velkých rozdílů v tom, jak různé postavy buržoazní a neburžoazní prožívají svojí srážku s autenticitou. Jestliže se celá rodina bohatých buržoů topí v těch nejzoufalejších, nejneužitečnějších a nejsmutnějších gestech, prostá služka Emilie po kontaktu s neznámým hostem odchází z místa prázdného života a vrací se na vesnici kde koná zázraky. 

Jestliže ve filmu Teorema jsou všichni protagonisté ještě „pasivní“, v případě Salò jsou tito brutálně „aktivní“. Syn se ztrácí v marných pokusech vytvářet umělecká díla, dcera se ztrácí v letargii a manželka se ztrácí v bezuzdné promiskuitě. Toto může být považováno jako Pasoliniho paradigma celé buržoazní společnosti. Díky tomu můžeme snadno myslet na buržoazní teorém. Prožíváme jakousi pirandellovskou noční můru, neustálý návrat tragédie jedné rodiny. Jedna z nejdůležitějších změn se ale týká otce, který se rozhodne darovat svou továrnu dělníkům. Ale proč? Aby se ze všech dělníků stali buržoové? To jsou jedny z otázek, které se ptají dělníci před branami továrny. Továrník ale neunikne svému osudu, jako všichni ostatní členové rodiny, kteří žijí jakoby na poušti, odchází do ní nahý, aby vyzkoušel, co se stane, když se pokusí něco změnit. Ale tak jako například Nero v Sienkiewiczově knize, který chtěl, aby se otevřela nebesa, když podpálí Řím a nic takového se nestane, ani v tomto případě se nic nemění na továrníkově stavu, jen křičí nahý zoufale a zbytečně na poušti. 

Málem bychom zapomněli na pošťáka, Ninetta Davoliho! Andílek věčně usměvavý, který poskakuje a raduje se jako vrabeček. Ale to je svět venku, to není svět milánské buržoazie. V Pasoliniho obrázcích není místo pro soucit s buržoazií. Ne tak pro neburžoazní postavy – služka Emilie ukončuje svůj život zahrabaná v jámě na staveništi, ale nekončí smrtí, nýbrž metamorfózou, tím, co bylo tak milé starým Řekům, v pramen vody. Tento ne-soucit, který Pasolini ukazuje ve filmu Teorema se vyhrocuje ještě více v Salò, kdy osoby, se kterými nelze mít soucit, bezcitně poznamenávají osud ubohých mladých lidí. Jestliže ve filmu Teorema se jedná o buržoi ubohé, v Salò se bude jednat o buržoi kriminální. Celý film Teorema se odvíjí v atmosféře určitého prostředí chladu, který umí rozehřát jen neburžoazní postavy.

* * *

L´autenticità come tragedia
per una classe sociale
(su Teorema di Pasolini)
Tomáš Matras, recensione del film
E Dio ci mise nel deserto. E ci tentò. E vide la nostra disperazione. Il deserto è sicuramente una delle parole chiave per la lettura del film di Pasolini che condanna chiaramente la borghesia, incapace di ogni segno di autenticità nella vita. Se non è inopportuno fare dei paragoni, uno mi viene subito in mente: Salò o le 120 giornate di Sodoma. La stessa carica di schematicità, la stessa forza ideologica; in Teorema un po‘ meno forte l’immaginazione dell'autore che si perde nella carne, nel sangue e nella merda in Salò. Se fossimo proprio coraggiosi e dicessimo che Teorema è molto simile ed è a un solo passo da Salò? La denuncia e la condanna di Pasolini è, come nel caso di Salò, totale. Certi protagonisti non evadono mai del circolo vizioso della loro vita.

Che cos’è che rivela la debolezza dei personaggi borghesi in Teorema? Secondo me è una delle emozioni più care all’uomo, cioè l'amore. Infatti il ragazzo ospite a casa dei ricchi borghesi milanesi sembra essere simbolo dell’amore. È attraente per tutti, ciascuno ha una relazione d’affetto con il ragazzo che a prima vista non ha caratteristiche particolari. A questo invito all’autenticità del ragazzo, abbiamo detto, rispondono tutti positivamente, si avvicinano alla realtà quotidiana, all’autentico. Vi sono però enormi differenze su come vivono questo urto con l‘autentico diversi protagonisti borghesi e non borghesi. Se tutta la famiglia dei ricchi borghesi annega nei gesti più disperati, inutili e tristi, l’umile serva Emilia, dopo il contatto con l’ospite ignoto, se ne va dal luogo-simbolo di una vita vuota e torna in campagna dove fa perfino dei miracoli. 

Se in Teorema di Pasolini tutti i protagonisti sono ancora "passivi", nel caso di Salò questi sono brutalmente "attivi". Il figlio si perde nei vani tentativi di produrre opere d’arte, la figlia si consuma nella letargia e la moglie si abbandona a una sfrenata promiscuità. Può essere questo il paradigma di Pasolini per tutta la società borghese. Per questo si può facilmente pensare a un teorema borghese. Viviamo una specie di incubo pirandelliano, un continuo ritorno tragico in una famiglia. Un evento ancora più rilevante tocca il padre che decide di donare la fabbrica agli operai. Ma perché? Per rendere tutti gli operai i borghesi? Queste sono tra le domande che si fanno gli operai davanti alla fabbrica. L‘imprenditore però non sfugge al suo destino, come tutti gli altri membri della famiglia che vivono come se fossero nel deserto: se ne va in esso nudo, urlando, per provare che cosa succeda se veramente si tenta di cambiare qualcosa. Così come per esempio Nerone nel libro di Sienkiewicz che voleva che si aprisse il cielo se avesse fatto bruciare Roma: non succede niente. Neanche in questo caso non muta nulla nella condizione dell’imprenditore, grida nudo disperatamente e inutilmente in un deserto. 

Stavo per dimenticare il postino, Ninetto Davoli!, Angioletto sempre sorridente che saltella ed esulta come un passero. Ma Ninetto rappresenta il mondo proletario o sottoproletario, quello autentico secondo Pasolini, non è il mondo dei borghesi milanesi. Non vi è alcuna pietà di Pasolini per i borghesi. Ma non è così per i non borghesi: la serva Emilia termina la sua vita interrata in un fosso del cantiere, ma non finisce con la morte, bensì con una metamorfosi - ciò che era caro agli antici greci -, trasformandosi in una sorgente d’acqua. Questa non-pietà che Pasolini mostra in Teorema si inasprisce ancor più in Salò, quando persone che incarnano il potere infliggono torture, agendo spietatamente sul destino di poveri ragazzi. Se in Teorema si tratta di borghesi penosi, in Salò si tratterà di borghesi criminali. Tutto Teorema si svolge in un’atmosfera carica di una certa freddezza dell'ambiente che sanno sciogliere soltanto i personaggi non borghesi.

VIZ TAKÉ:
Temi e aspetti del Pasolini corsaro e luterano, di Tomáš Matras [in italiano]

 

.


 


Pier Paolo Pasolini
5. březen 1922 Bologna
2. listopadu 1975 Ostia


Třicet let bez
Piera Paola Pasoliniho
Tomáš Matras, 17.11.2005


9. prosinec 1973
Akulturace a akulturace
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


17. květen 1973
Lingvistická analýza jednoho
sloganu
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


1. únor 1975
„Nedostatek moci“
aneb „článek o světluškách“
di Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


7. leden 1973
Řečvlasů
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


30. října 1975
„Luteránský list Italu Calvinovi“
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


24 červen 1974
Pravý fašismus a tedy pravý antifašismus
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


Žijeme v éře technofašismu?
Aneb znepokojivé dědictví Piera Paola Pasoliniho, Tomáš Matras


Církev Ježíš nepoloží
Tomáš Matras
http://www.literarky.cz/


Citace jsou rozpravy advokáta Guida Calviho, zástupce lidu v soudním procesu vraždy Piera Paola Pasoliniho. Tyto citace byly převzaty z knihy AA.VV., Omicidio nella persona di Pasolini Pier Paolo, Kaos Edizioni, Milano 1992.
přeložil Tomáš Matras


Ad 21
Projev na kongresu Radikální
strany
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


Ad 16
Odvolání „Trilogie života“
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


Ad 19
Dva skromné návrhy
na eliminaci kriminality v Itálii
Pier Paolo Pasolini
přeložil Tomáš Matras


Autenticita jako tragédie
pro jednu společenskou vrstvu
(o Pasoliniho filmu Teorema)
Tomáš Matras, recenze filmu


Pier Paolo Pasolini
Dekameron
Tomáš Matras, recenze filmu


Giovanni Boccaccio
Dekameron
Anna Kohútiková


Hrdinství po italsku: Roberto Saviano a jeho Gomora, Tomáš Matras


Pier Paolo Pasolini, Prosba na moji mámu, přeložil Tomáš Matras / Pier Paolo Pasolini, Supplica a mia madre, traduzione di Tomáš Matras


Pier Paolo Pasolini, Balada o matkách, přeložil Tomáš Matras /
Pier Paolo Pasolini, Ballata delle madri, traduzione di Tomáš Matras


PPP životopis
Hana Konvesz (přeložil)


Pier Paolo Pasolini
Film


Pier Paolo Pasolini
Links




 


Autenticita jako tragédie pro jednu společenskou vrstvu (o Pasoliniho filmu Teorema)
Tomáš Matras, recenze filmu

Výchozí stránka